Už zbývá jen pár hodin a rok 2008 zůstane už jen minulostí. Co mi tento rok vůbec přinesl? Dá se říct, že všechno zůstalo při starém.

Tělo a zdraví
V lednu jsem se stal poprvé sponzorem našeho zdravotnictví díky několika návštěvám kvůli operacím plastického charakteru na hlavě. Útok 3 malých klíšťat na začátku června jsem snad přešel bez trvalých následků.
Dne 16. dubna jsem konečně začal plnit svoje předsevzetí cvičením na eliptickém trenažéru. Od té doby uplynulo 8 měsíců a 15 dnů. Bohužel podrobnou statistiku nemám, ale mám zaznamenané, že 16.4. 2008 jsem vážil 105,6 kg (BMI 31,53). Dnes vážím už jen 90,5 kg (BMI 27,02), což znamená úbytek cca 15,1kg za 8 a půl měsíců. Určitě jsem šlapáním přiblížil k metě 2000 km nebo jsem ji už překonal, ale perfektně zdokumentované mám jen poslední 3 měsíce.

Trocha statistiky
Září/Říjen - 280,8 km, 29 hodin a 50 min, 11467 kalorií spáleno - průměrná rychlost 9,41 km/hod
Říjen (od 17.10.) - 201,7 km, 19 hodin a 5min, 7230 kalorií spáleno - průměrná rychlost 10,57 km/hod
Listopad - 192,5 km, 19 hodin a 40 min, 7806 kalorií spáleno - průměrná rychlost 9,79 km/hod
Prosinec - 268,5 km, 28 hodin a 25 min, 12246 kalorií spáleno - průměrná rychlost 9,45 km/hod
Celkem 943,5 km, 97 hodin a 38749 kalorií spáleno - průměrná rychlost 9,73 km/hod

Pro rok 2009 bych chtěl stále pevné zdraví a aby ručka váhy na moje narozeniny ukazovala můj rok narození.

Láska a partnerství
Tento rok mi moc nepřál v nalezení partnerky. Jedna se mi velice líbila, ale teď je to ve stavu mrazu a nevidím žádné východisko z toho.

Snad bude příští rok lepší a konečně mi dopřeje to poznání.

Zaměstnání
Někdy v březnu či dubnu jsem měl nutkání změnit svoje zaměstnání díky třem kolegyním, které taky odešly. Žádnou odpovídající práci jsem ale nenašel, takže vše zůstává při starém.

Platí to i pro rok 2009, kdy díky krizi bude určitě málo nabídek.

Takže šťastný Nový rok 2009!

Dostal jsem od mojí fanynky jednu poezii, která, dá se říct, vystihuje moji osobnost. Nebudu už vás od toho zdržovat.

Chat
napsala paprsek

Ach, Yama, Yamanouchi,
stýská se mi na této zemi
po pokecech Tvých
trpkých
jako je víno z Polabí

Ach, Yama, Yamanouchi,
stýská se mi v tuto chvíli
po slovech Tvých
i když chybí jim
sladkost a slunce Moravy

Ach, Yama, Yamanouchi,
stýská se mi v tento čas
po Tvém chatu
drsném
jako je v horách povětří

Málokdy se mi poštěstí uvidět svou matku opilou, ale včera se to tak stalo. Pozdní příchod domů skoro v nočních hodinách a vánoční rozlučka v klubu naznačovaly, že to matka s kamarádkami zase přehnala s alkoholem. Prvním signálem bylo dlouhé postupné blikání světelného zvonku, to jsem si připadal jak u majáku v rozbouřeném moři. Radši jsem se mrknul z okna, jestli tam náhodou neřeší zámek vchodových dveří. Neřešila, ale začala na mě ukazovat, proč jsem jí neodpověděl na smsku a ještě se u toho potácela. To jsem se radši vrátil do kuchyně, abych dodělal svoji svačinu do práce. Po dlouhé chvilce se mi objevila v kuchyni, asi byl její výšlap do prvního patra srovnatelný s výstupem na Mt. Everest. Byla celá rozjařená, to jsem si v duchu pomyslel, že ji její kamarádky moc nešetřily. Koukla se na mě, na moji připravenou svačinu a pak mi řekla, jestli to taky neudělám pro ní. S očima nahoře jsem souhlasil, jinak by to asi nezvládla. Tak jsem začal připravovat její svačinu. Matka mezitím hrabala v lednici a přinesla pořádný kus zauzené šunky. Zeptala se mě, jestli jsem to koupil nebo odkud vzal. Zavrtěl jsem hlavou, že nevím a ukrojila si pořádný kus. Pořádně strhla obal šunky a málem jí to vypadlo z ruky. To už jsem se nemohl nesmát, matka si mě všimla a rozjařeně se zasmála. Pořád mi vnucovala kousek té šunky, řekl jsem jí, ať to dává psovi, který byl po tom lačný jako slepice po flusu. Postěžovala si mi, že má ještě zítra s kamarádkami vánoční večírek v práci a prý to už nezvládne. Byla na ni vidět přicházející kocovina aneb pomyšlení na to ji asi udělalo blbě. Radši jsem rychle dodělal její svačinu, zabalil ji do alobalu. Matka se na to mrkla a zeptala se co je co a začala s tím skoro žonglovat. To jsem jí radši dřív utnul, než by došlo k znehodnocení svačiny. Uklidil jsem nádobí v kuchyni, odstranil všechny možné překážky na cestě do ložnice, protože její centrum rovnováhy bylo zcela vypnuté a ulehl jsem do postele. Chvíli jsem pro jistotu čekal, až matka taky půjde do ložnice a teprve pak jsem zaplul do říše snů.

Po vzbuzení nic nenasvědčovalo, že by tento den byl jiný od předešlých pracovních dní, ale stal se opak. Hned na autobusové zastávce si říkám, proč ten můj oblíbený autobus nejede a pak vidím svého řidiče, jak jede opačným směrem. Říkám si, že něco není v pořádku a mrkám se na jízdní řády a hle, od 15. prosince to zas všechno změnili, ale jak je zvykem, k horšímu. Přijíždí naprosto plný bus, který je pak po dalších pár zastávkách narvaný k prasknutí, že už další lidi nepobral. Jedna z čekajících se na zastávce znechuceně otočila a šla domů nejspíš pro auto. Takhle nám ROPID změnil slušné cestování s MHD v dobytčárnu a nutí ostatní, aby jezdili autem už do tak přecpané Prahy. Když jsem si v práci sedl k počítači, měl jsem tucha, že to nebude jen tak a pro jistotu jsem zkontroloval časy odjezdů z Prahy, nestačil jsem se divit, co to tam všechno pozměnili. Asi si u ROPIDu řekli, že nám to pěkně osladí a změnili 10let skoro stejné jízdní řády k nepoznání, takže mě čeká znova učení.

Jenže to nebylo všechno pro dnešek, někdo si tam nahoře řekl, že když to osladit, tak pořádně. Jakmile jsem se dostal do práce. tak jsem se divil, proč je roztříštěné sklo, které se drží jen silou vůle pohromadě, u vchodových dveřích jako kdyby někdo hodil dlažební kostkou. Mrkl jsem se dovnitř a hned vidím, že tu není počítač značky DELL s LCD monitorem a zároveň mi šéfka oznámila, že jsme byli včera vykradeni. Nějaký somrák, vagabund, feťák či bezďák nám sebral jen tento počítač, ostatní počítače byly netknuté. Vtipné bylo, že místo toho, aby odpojil kabely ze zásuvky, tak je vypižlal nožem, díky tomu vypadly pojistky. To celé se stalo za bílého dne někdy po obědě.

Teď jen doufám, že zbytek dne bude probíhat klidněji.

Edit 15:39 :
Na poště už pár dní nefunguje elektronický přidělovací systém s lístky, takže se tam tvoří chaotické fronty, jehož jsem byl dneska svědkem. Místo jedné souvislé řady byly řady dvě a přepážek bylo tři, hned na první měli zas nějakou poruchu a nějak to dlouze řešili, takže funkční byly jen dvě přepážky. Asi po 20 minutách se první přepážka uvolnila, šel tam maník přede mnou a už jsem byl pak na řadě. Když se pak uvolnila druhá přepážka, předběhl mě člověk z té druhé řady, takže padlo hodně sprostých slov z naší řady, co jako předbíhá. Zároveň se uvolnila první, tak už jsem neměl čas řešit a obsadil jsem ji, nadávky pořád létaly vzduchem, ale po chvíli se to utichlo, já byl za minutu hotový a hned jsem vypadl z tý blbý pošty, aspoň ta úřednice se snažila být milá.

Snad cesta domů dopadne líp.

Po Zámeckém vrchu, kde zemřel Miroslav Fajkus s Lolou T99/50 F3000 a Horácké rallye, kde zahynula posádka Miroslav Levora - Pavla Třebínová se Škodou Fabia se stala další smutná tragédie v Pražském rallysprintu. Leszek Kuzaj s Peugeotem 307 WRC v druhé erzetě nezvládl táhlou levotočivou zatáčku, dostal smyk, narazil do lampy a odtud přelétl na plácek, kde postávalo pár diváků a smrtelně to odnesl jeho polský kamarád, který chtěl natočit jeho jízdu. Dále byli zraněni 4 lidé, z toho jedna malá holčička.

Aktualizováno: I druhý člověk, kterého auto trefilo bokem, zemřel.

Byl jsem tam mrknout s Pájou a nemohli jsme pochopit, jak tam mohli diváci postávat, pořadatelé je měli z toho místa vyhnat či závod zastavit. I ten prostor měl být pořádně označen páskou, ale na to se pěkně vykašlali. Polský kamarád asi chtěl natočit akčnější scény, leč na to doplatil životem, prý přešel silnici na tragické místo až když už vyjely 3 posádky.

Nebudu tu dělat kázání ohledně vhodného výběru místa, když jsi vzpomenu, kde jsme my postávali skoro u silnice. Namátkou lovím v paměti třeba závod do vrchu v Lanškrouně, erzety Kámen - Roupov a Věckovice - Kdyně v Rallye Šumava nebo u svodidel na rovince v závodě do vrchu Ecce Homo. Naštěstí nad námi bděl anděl strážný a nic se nám nepřihodilo, ale člověk by neměl pořád pokoušet svoje štěstíčko.
Proto lidi bděte a myslete na vhodný výběr místa ke sledování pořádných aut.

První erzeta na stadionu Evžena Rošického se podle mě moc nepovedla. Trať byla na rovince až moc úzká, při vjezdu do zatáčky se muselo brzdit místo efektního smyku, chtělo by to ty rohy na konci rovinek zakulatit a trošku rozšířit, místa na to bylo dost (půl metrů na obou stranách). Podle harmonogramu měla trať měřit 1,3km, ale byla zkrácena na polovinu, takže jsme přišli o další smyky. Komisaři jsou další nepovedou kapitolou, zejména na východní straně, pár aut zbrzdili, když ještě měli pokračovat v jízdě, kvůli tomu několik aut nedojelo ani do cíle. Na západní straně stadionu byla pěkně nebezpečná zatáčka na rovinku, Volf s myšákem se tam pěkně naboural (odnesl to nárazník s chladičem) a ještě se tam zkejsnulo auto a motokára. Ze začátku nebyla až moc velká zima, ale kolem šesté a sedmé to už bylo pěkně znát.

+ pár smyků

- úzká erzeta, málo místa na vyblbnutí
- komisaři
- zima