Yamanouchiho zápisky: 2008

Málokdy se mi poštěstí uvidět svou matku opilou, ale včera se to tak stalo. Pozdní příchod domů skoro v nočních hodinách a vánoční rozlučka v klubu naznačovaly, že to matka s kamarádkami zase přehnala s alkoholem. Prvním signálem bylo dlouhé postupné blikání světelného zvonku, to jsem si připadal jak u majáku v rozbouřeném moři. Radši jsem se mrknul z okna, jestli tam náhodou neřeší zámek vchodových dveří. Neřešila, ale začala na mě ukazovat, proč jsem jí neodpověděl na smsku a ještě se u toho potácela. To jsem se radši vrátil do kuchyně, abych dodělal svoji svačinu do práce. Po dlouhé chvilce se mi objevila v kuchyni, asi byl její výšlap do prvního patra srovnatelný s výstupem na Mt. Everest. Byla celá rozjařená, to jsem si v duchu pomyslel, že ji její kamarádky moc nešetřily. Koukla se na mě, na moji připravenou svačinu a pak mi řekla, jestli to taky neudělám pro ní. S očima nahoře jsem souhlasil, jinak by to asi nezvládla. Tak jsem začal připravovat její svačinu. Matka mezitím hrabala v lednici a přinesla pořádný kus zauzené šunky. Zeptala se mě, jestli jsem to koupil nebo odkud vzal. Zavrtěl jsem hlavou, že nevím a ukrojila si pořádný kus. Pořádně strhla obal šunky a málem jí to vypadlo z ruky. To už jsem se nemohl nesmát, matka si mě všimla a rozjařeně se zasmála. Pořád mi vnucovala kousek té šunky, řekl jsem jí, ať to dává psovi, který byl po tom lačný jako slepice po flusu. Postěžovala si mi, že má ještě zítra s kamarádkami vánoční večírek v práci a prý to už nezvládne. Byla na ni vidět přicházející kocovina aneb pomyšlení na to ji asi udělalo blbě. Radši jsem rychle dodělal její svačinu, zabalil ji do alobalu. Matka se na to mrkla a zeptala se co je co a začala s tím skoro žonglovat. To jsem jí radši dřív utnul, než by došlo k znehodnocení svačiny. Uklidil jsem nádobí v kuchyni, odstranil všechny možné překážky na cestě do ložnice, protože její centrum rovnováhy bylo zcela vypnuté a ulehl jsem do postele. Chvíli jsem pro jistotu čekal, až matka taky půjde do ložnice a teprve pak jsem zaplul do říše snů.

Příšerný začátek týdne

11:56

Po vzbuzení nic nenasvědčovalo, že by tento den byl jiný od předešlých pracovních dní, ale stal se opak. Hned na autobusové zastávce si říkám, proč ten můj oblíbený autobus nejede a pak vidím svého řidiče, jak jede opačným směrem. Říkám si, že něco není v pořádku a mrkám se na jízdní řády a hle, od 15. prosince to zas všechno změnili, ale jak je zvykem, k horšímu. Přijíždí naprosto plný bus, který je pak po dalších pár zastávkách narvaný k prasknutí, že už další lidi nepobral. Jedna z čekajících se na zastávce znechuceně otočila a šla domů nejspíš pro auto. Takhle nám ROPID změnil slušné cestování s MHD v dobytčárnu a nutí ostatní, aby jezdili autem už do tak přecpané Prahy. Když jsem si v práci sedl k počítači, měl jsem tucha, že to nebude jen tak a pro jistotu jsem zkontroloval časy odjezdů z Prahy, nestačil jsem se divit, co to tam všechno pozměnili. Asi si u ROPIDu řekli, že nám to pěkně osladí a změnili 10let skoro stejné jízdní řády k nepoznání, takže mě čeká znova učení.

Jenže to nebylo všechno pro dnešek, někdo si tam nahoře řekl, že když to osladit, tak pořádně. Jakmile jsem se dostal do práce. tak jsem se divil, proč je roztříštěné sklo, které se drží jen silou vůle pohromadě, u vchodových dveřích jako kdyby někdo hodil dlažební kostkou. Mrkl jsem se dovnitř a hned vidím, že tu není počítač značky DELL s LCD monitorem a zároveň mi šéfka oznámila, že jsme byli včera vykradeni. Nějaký somrák, vagabund, feťák či bezďák nám sebral jen tento počítač, ostatní počítače byly netknuté. Vtipné bylo, že místo toho, aby odpojil kabely ze zásuvky, tak je vypižlal nožem, díky tomu vypadly pojistky. To celé se stalo za bílého dne někdy po obědě.

Teď jen doufám, že zbytek dne bude probíhat klidněji.

Edit 15:39 :
Na poště už pár dní nefunguje elektronický přidělovací systém s lístky, takže se tam tvoří chaotické fronty, jehož jsem byl dneska svědkem. Místo jedné souvislé řady byly řady dvě a přepážek bylo tři, hned na první měli zas nějakou poruchu a nějak to dlouze řešili, takže funkční byly jen dvě přepážky. Asi po 20 minutách se první přepážka uvolnila, šel tam maník přede mnou a už jsem byl pak na řadě. Když se pak uvolnila druhá přepážka, předběhl mě člověk z té druhé řady, takže padlo hodně sprostých slov z naší řady, co jako předbíhá. Zároveň se uvolnila první, tak už jsem neměl čas řešit a obsadil jsem ji, nadávky pořád létaly vzduchem, ale po chvíli se to utichlo, já byl za minutu hotový a hned jsem vypadl z tý blbý pošty, aspoň ta úřednice se snažila být milá.

Snad cesta domů dopadne líp.

Zbytečná smrt v sobotním pražském rallysprintu

18:59

Páteční pražský rallysprint

20:01

Některé části Ústavy České republiky nejsou tolik důležité ...

19:50

Ode dneška platí "bezvízový vstup" do USA

15:40

Photoshop

První signatura

14:02

Držím Ti palce, Johani!!!

08:17

Lewis Hamilton mistrem světa ve F1

10:10

spolužáci

Dojmy z jubilejního srazu I.

13:13

Bankovní služby

Srovnání účtů Fio d.z. a mBank

10:10

Bankovní služby

První setkání s mBank

12:30

Když jsem se dozvěděl zvěsti o nové bance v loňském roce, nastražil jsem uši. Uplynulo září, nikde žádné zprávy, ani v říjnu nic nebylo, až v listopadu se o tom začalo víc mluvit. Nakonec se banka otevřela na konci listopadu, její služby se mi zalíbily, tak jsem si říkal, jestli se mám upsat a zažívat s bankou dětské problémy nebo počkat, až bude po všem. Zvolil jsem tu druhou variantu, bylo před Vánocemi, kdy je větší honička v práci, s dárky a se vším možným. Tak jsem začal víc sledovat fórum, kde první zákazníci popisovali peripetie s kurýry od Mediaservisu, někomu to šlo hladce, někdo se toho nedočkal ani do dneška. Řekl jsem si, že počkám do poloviny ledna, kdy už budou procesy v bance zaběhané a pak si u nich vytvořím účet.

Kvůli operacím kosmetického rázu jsem si udělal čas v pátek a zvolil jsem pobočku ve Vinohradské ulici, která už byla měsíc zaběhaná. Po vstupu se mě ujala recepční a ptala se, co potřebuji, přede mnou bylo pár lidí, tak jsem si usedl do pohodlného křesla. Interiér ve stylu Oskara/Vodafone, jen ty schody k pracovníkům banky mě překvapily. Po chvilce mě recepční zavedla k pracovnici, ale ta byla ještě obsazená, tak jsem chvíli postál v rohu a sledoval ostatní. Připadal jsem si jak na úřadě než v bance, za chvíli si mě zavolala bankéřka, ale než jsem si pohodlně usadil, tak něco u sebe hledala, chvíli jsem nevěděl co, ale pak jsem zjistil, že ta předchozí zákaznice během cesty ke východu banky ztratila aktivační balíček, tomu já říkám úctyhodný výkon. Ale co mě zarazilo, že řešily nový aktivační balíček přede mnou, tudíž jsem mohl přečíst informace o ní. I odseknutí druhého pracovníka mBanky k pracovnici, ať připojí druhý aktivační balíček k účtu místo prvního, se mi nezdálo galantní.

Po vyřízení se konečně dostala řada na mě, pracovnice byla příjemná, ale až moc upovídaná. Zdála se mi trošku přepracovaná, když zadávala údaje do systému, kam neměla, radši jsem to po ní všechno kontroloval. Systém byl v česko-polštině, další překvápko pro mě, když po měsíci nejsou schopni přeložit úplně do češtiny. Smlouvu a aktivační balíček jsem radši strčil do připraveného euroobalu a pak následně do tašky, abych i já nebyl za blbce. Celá ta anabáze trvala půlhodiny, což mi připadalo trošku zdlouhavý.

Aktivaci balíčku jsem nechal až na doma, pracovnice mi nabízela, že můžu využít počítačů u recepce, ale v klidu doma je to ještě lepší. Samotná aktivace byla jednoduchá, použil jsem 2 údaje (dočasné ID, dočasné heslo) k přihlášení do Internet Bankingu, řídil se pokyny uvedené na stránce a za chvíli byl účet už aktivní. Potěšilo mě, že účet byl aktivní asi 10 minut po podepsání smlouvy (podle času v e-mailu). IB se mi zdá až trošku moc strohý, ale zatím jsem tam neprováděl žádné transakce, ale na první pohled se mi zdá IB u Fio záložny lepší než IB mBanky. Srovnání IB obou bank napíšu, až oťukám všechny možnosti v mBance.

Rekapitulace roku 2008

PF 2009

Chvilka poezie

Rozjařená matka